Babička Marie Bezděkovská
Život v kostce
1924 (8. prosince) - Narození v myslivně Číhalka u Dobré Vody.
1933 (cca květen) - Stěhování do Rohozné.
1935 - Začátek studia na měšťanské škole v Dolné Cerekvi.
1939-40 - Studium na soukromé odborné školy pro ženská povolání (forma rodinné školy) v Kladně (1. ročník) založená Chudými sestrami školskými de Notre Dame a pobyt v rodině svého strýce Josefa Němejce ve Vrapicích u Kladna.
1940-41 - Přechod na odbornou školu pro ženská povolání ("Světlá") ve Velkém Meziříčí (2. ročník).
1941-42 - Přechod na odbornou školu pro ženská povolání v Moravských Budějovicích (jako "žákyně živnostenské pracovny pro šití šatů").
1942-43 - Vyučuje tzv. domácí práce na obecné škole v Rohozné.
1943 (srpen-září) - Seznámení se svým budoucím manželem Ladislavem Bezděkovským.
1944 (19. února) - Sňatek s Ladislavem Bezděkovským v kapli v Rohozné.
1945 (26. května) - Narození syna Ladislava.
1945 (9. října) - Stěhování do Jihlavy (Leninova 14, dnes Seifertova).
1951 (květen) - Stěhování do Prahy (Vacínova 8).
1956 (28. dubna) - Narození dcerky Blanky.
1956 (14. května) - Dcera Blanička umírá.
1956 (cca září) - Nástup do zaměstnání ve Vojenské výstrojní opravny Praha v Karlíně jako dámská krejčová.
1960 (1. září) - V rámci zaměstnání ve Vojenské výstrojní opravny Praha přechod do obuvnické dílny – nejprve jako šička bot a později jako skladová manipulantka.
1971 (1. června) - Ve Vojenské výstrojní opravně Praha začíná pracovat jako mistrová obuvnické dílny.
1981 (31. května) - Odchod do důchodu.
2001 (30. ledna) - Umírá manžel Ladislav.
2010 (podzim) - Stěhování z Vacínovy ulice k synovi Ladislavovi na Nové Butovice .
2012 (srpen–září) - Vážný úraz (zlomená noha v krčku), operace a pobyt v nemocnici v Krči.
2017-2022 - Pobyt v domově pro seniory Sue Rider.
2022 (27. února) - Úmrtí.
Babiččiny vzpomínky
Na rozdíl od mé druhé babičky Andělky babička Marie nikdy nesepsala ani stručný životopis. Při sestavování této části jsem se proto musel spolehnout na nahrávku s dědečkem Ladislavem z devadesátých let minulého století a na babiččino vyprávění, které ve svých pamětech zaznamenal můj tatínek. Nejde tedy o ucelený životní příběh, ale spíše o drobné střípky.
Cesta životem - co nám všechno prozradily dokumenty z babiččiny pozůstalosti
Školní léta
Babička Marie byla systematik, a tak se nedivím, že se v její pozůstalosti dochovala téměř všechna její vysvědčení, i některé další doklady vztahující se k období školních let. Ta zahrnovala docházku do obecné škole v Dobré Vodě a později Rohozné, učení na měšťanské škole v Dolní Cerekvi a tři roky studia na různých typech tzv. rodinných škol ve třech městech. Co nám o tomto období prozrazují její vysvědčení? Co jejímu otci napsala ředitelka rodinné školy v Kladně? A co měla babička společnou se svou matkou Marií Puchtovou, pokud jde školu?
Co nám prozradila korespondence s budoucím manželem Ladislavem
Manželství mezi mou babičkou Marií a jejím manželem Ladislavem bylo velmi harmonické. Možná i proto, že si kvůli častým služebním cestám Ladislava byli poměrně vzácní. Dokonce i v době, kdy spolu chodili, se vídávali často jen o víkendech. Co nám o prvních měsících jejich vztahu a manželství říká jejich korespondence? Jakými těžkostmi museli oba projít?
Poválečné ztráty i nálezy - co nám prozrazují vybrané dokumenty
V pracovní procesu - jaká byla babiččina práce
Na podzim 1956 nastoupila moje babička poprvé do práce v podniku Vojenská výstrojní opravna Praha. Pracovala zde nejprve jako dámská krejčová, později přešla do obuvnické dílny – nejprve jako šička bot a posléze jako skladová manipulantka. Deset let poté dělala mistrovou. Co nám o tomto období říká jeden pracovní posudek, několik pracovněprávních dokumentů ale i báseň, kterou dostala od svých kolegů/podřízených k 50. narozeninám? Do důchodu babička odešla koncem května 1981, téměř na den přesně deset let poté, co začala dělat mistrovou. Na konci této části se dozvíme, jak takový odchod do důchodu asi probíhal.
Jak se dá taky prožít aktivní důchod - co nám o tom říká babiččina pozůstalost
Pro některé lidi může být odchod do důchodu náročným obdobím, kdy ztrácejí smysl života. Mým prarodičům se to však rozhodně nestalo. Velkou část podzimu života totiž trávili na naší rodinné chatě v Dobřejovicích, o jejíchž výstavbu se babička i nemalou měrou zasloužila. Snažil jsem pátrat v babiččině pozůstalosti na najít zde aspoň nějaké doklady spojené s tímto údobím jejího života. Možná jsem očekával, že zde toho najdu více ale on i takový finanční deník či soupis nosnosti slepic není k zahození. Něco málo o babičce prozrazuje i její poznámky luštění křížovek. A je tu i sešit s babiččinými recepty, který něco málo vypovídá o jejím pekařském umění.